Po vile Tugendhat a Müllerově vile v Praze se jedná o třetí objekt tohoto druhu v České republice. Historický interiér Oskara a Jany Semlerových, který byl v letech 1933-1934 vestavěn do původního bytového dom, patří k předním památkám moderní architektury ve střední Evropě. Vznikl na základě konceptu Adolfa Loose z roku 1932, který do podoby projektu rozpracoval Loosův žák a někdejší spolupracovník Heinrich Kulka. Velmi rozsáhlý byt nemá klasická podlaží; jeho jednotlivé prostory různých výšek se v šesti úrovních soustřeďují kolem centrální obytné haly. Toto řešení, tzv. Raumplan, navazuje na Loosovo pojetí Müllerovy vily v Praze a představuje určité symbolické završení architektovy činnosti v Plzni i Čechách vůbec. Rodina Semlerových byla nucena po okupaci v roce 1939 emigrovat do Austrálie, kde dodnes žije nejmladší ze tří synů rodiny. Byt Semlerových pak sloužil různým účelům a režimům, mimo jiné jako kanceláře, učebny a malé byty.

Semlerovu rezidenci spravuje od roku 2012 Západočeská galerie v Plzni.

Letos na jaře se také v Mázhausu plzeňské radnice konala výstava, která u příležitosti 100. výročí jejího narození připomněla život a práci Věry Běhalové. Kunsthistoričky, která koncem 60. let 20. století prozkoumala a navrhla k památkové ochraně téměř všechny plzeňské interiéry od Adolfa Loose, čímž je prakticky zachránila.

Po srpnové okupaci se Věra Běhalová se rozhodla pro emigraci. Odešla do Vídně, kde dostudovala svůj milovaný obor, kunsthistorii, a zakončit studia doktorátem. Zveřejnila také v zahraničním tisku článek o plzeňských interiérech od Adolfa Loose, o nichž se takto dozvěděl i svět, vypracovala odbornou práci o Loosově vile Karma a vykonala mnoho další práce.

Po sametové revoluci se podílela i na významné výstavě o Masarykově "dvorním architektu" Jože Plečnikovi, plány na návrat do vlasti už však nezrealizovala.