Přímo špatné zacházení s obviněnými veřejný ochránce práv během série návštěv vazebních věznic nikde nezaznamenal. Přesto mají věznice co zlepšovat. Velkým tématem ve všech pěti zařízeních bylo soukromí a zachování důstojnosti lidí ve vazbě. Ti jsou sice v rámci vyšetřování dočasně omezení na osobní svobodě, ale až do pravomocného rozsudku na ně právo pohlíží jako na nevinné. Od toho se musí odvíjet i hodnocení podmínek jejich pobytu ve vězení.

Za zásadní narušení soukromí považuje ombudsman používání kamer na celách. Ty měly nainstalované ve dvou navštívených věznicích. "Sledování obviněných v celách by mělo být zcela výjimečné. Ospravedlnitelné je po individuálním posouzení pouze v případech, kdy hrozí, že by si obviněný mohl ublížit nebo dokonce sáhnout na život," vysvětlil právník Milan Svoboda, který v Kanceláři ombudsmana působí jak garant pro oblast vězeňství.

Zvláštní pravidla by měla platit i pro pořizování videozáznamů z místností, kde obvinění podstupují důkladné osobní prohlídky. "Tyto záznamy sice mohou přispět k ochraně bezpečnosti zaměstnanců věznice i obviněných při prošetřování stížností či incidentů, ale musí být jasně daná pravidla, kdo a kdy se k videu může dostat. V některých navštívených věznicích přitom přenášeli video z osobních prohlídek živě na dozorčí stanoviště, kde je mohla zahlédnout řada různých lidí. To je nepřiměřený zásah do důstojnosti obviněných," shrnul Svoboda. Už dříve ombudsman popsal příklad dobrého zacházení s videozáznamy z prohlídek ve věznici Světlá nad Sázavou. Podle vnitřního předpisu se tam k videozáznamům uloženým v zabezpečeném počítači v uzamčené místnosti dostanou jen tři lidé. Každý přístup k videím je zpětně dohledatelný.

Důstojnost lidí ve vazebních věznicích narušuje podle zjištění z návštěv i nevhodné prostředí. Častým problémem je nedostatek soukromí na toaletách. Například v jedné z věznic měla toaleta v kulturní místnosti kolem sebe jen nízkou zídku do výšky pasu, ostatní tak mohli na člověka na toaletě vidět. Jinde zas měli místo dveří u WC jen plastový závěs.

Na psychiku obviněných má negativní dopad také nedostatek denního světla na celách a omezená možnost větrání. Obvinění si stěžovali na dusno na celách, zároveň museli i během léta v historických budovách celodenně svítit.

Věznicím se také stále nedaří naplňovat pravidlo, že všichni obvinění musí mít možnost trávit minimálně osm hodin denně mimo svou celu. Tento čas by měli využívat k různým smysluplným aktivitám jako je práce a vzdělávání nebo sportovní, kulturní a jiné volnočasové aktivity. Vzhledem k tomu, že české věznice nezajišťují zaměstnávání obviněných, nedostanou se vazebně stíhaní mimo cely ani za prací. Bez zaměstnání během výkonu vazby navíc obvinění zcela přicházejí o příjem a ztrácejí možnost platit běžné výdaje, jako je nájem bytu nebo jiné pravidelné náklady. Nezaměstnávání současně ohrožuje i celou rodinu obviněného v situaci, kdy obviněný byl a je hlavní výdělečnou osobou.

Přes všechny zjištěné nedostatky se za posledních deset let podařilo ve vazebních věznicích i leccos změnit. Zlepšily se materiální podmínky a prostředí. Na celách bývá civilnější vybavení jako například dřevěný nábytek místo kovových skříní a postelí. Obvinění také mají k dispozici víc telefonních přístrojů a kontakt s vnějším světem je tak pro ně jednodušší. Ceny telefonních hovorů se navíc významně snížily. Některé věznice využívají i elektronickou komunikaci jako jsou hovory přes Skype.

Souhrnnou zprávu z návštěv vazebních věznic poslal ombudsman generálnímu řediteli Vězeňské služby a ministru spravedlnosti. Dostanou ji i všechna zařízení pro výkon vazby a mohou z ní podobně jako navštívené vazební věznice čerpat podněty ke zlepšení podmínek pro obviněné.